Časopis La Nation Tchèque (Paříž, 1915–1919)

Po několika prvních měsících světové války, v prosinci 1914, se Masaryk vydal do Říma, čímž zahájil svůj dlouhý exil a postupně inicioval rozsáhlou diplomatickou činnost, později nazývanou „Masarykova zahraniční akce“, vedoucí až k utvoření samostatného Československa.

Jelikož Češi a Slováci žijící v Rakousku-Uhersku byly národy dosud v Evropě neznámé, bylo nutné evropskému publiku, zejména v zemích Dohody (a následně také v USA) tyto národy, respektive budoucí „československý národ“ představit v pozitivním světle a přesvědčit je jak o útisku, kterému čelí pod vládou Habsburků, tak o oprávněnosti nároků na státní suverenitu.

Ve spolupráci s francouzským slavistou, profesorem na pařížské Sorbonně a velkým přítelem Čechů Ernestem Denisem, a dalšími aktéry se na přelomu roku 1914 a 1915 rodí koncept tiskové propagandy.

Na začátku roku 1915 píše Masaryk česko-americkému novináři Emanuelu Voskovi:

„Potřebujeme stálého hlasatele, list, a sice český a francouzský. Oba by vycházely v Paříži. Nesmíme čekat, až bude válka ukončena, musíme se hlásit už teď a stále, musíme získat sympatie diplomatů, kteří budou rozhodovat. Jsou i v Praze mnozí, kteří všecko očekávají od vítězství Rusů, ale já chci také získávat sympathie Angličanů a Francouzů a ostatních všech; já to podle sil už dělám pomocí memorand a rozhovorů s vlivnými osobami, ale to nestačí, musíme získat i širší sympatie. a nestačí mluvit jen jednou, dvakrát – diplomaté a generálové znají o nás velmi málo a musí proto být stále informováni. a musí být informována širší veřejnost států trojdohody a neutrálních.“

Právě od krajanských spolků v USA Masaryk očekával financování nejen propagandistických tiskovin, ale vůbec celé zahraniční akce. Náklady odhadoval na 8.000 USD na jeden list a dalších 50.000 USD na zajištění sítě zpravodajů a kurýrů.

Zatímco idea českého listu Československé samostatnosti se konstituovala poměrně rychle, koncept časopisu La Nation Tchéque se vytvářel až do poslední chvíle před vydáním prvního čísla. Původně se uvažovalo o anglicko-francouzském listu, později bylo rozhodnuto, že propagandu do anglicky mluvících zemí bude zajišťovat Masaryk z Londýna, zatímco Denis bude oslovovat frankofonní publikum z Paříže.

Podobně jako v USA nebo ve Švýcarsku se také ve Francii nacházela početná komunita českých a slovenských krajanů. Veřejně angažovaní jednotlivci však mezi sebou vedli čas od času spory vycházející ponejvíce z generačních rozdílů a z odlišných životních zkušeností v nové vlasti. v neposlední řadě tyto rozmíšky vycházely z odlišného politického přesvědčení, vinou čehož se aktivní členové sdružení rozcházeli v preferovaných prostředcích i cílech hnutí. Existovala zde sdružení „Comité de la Colonie tchèque“, „Liga franco-tchèque“, „Amicale tchèque“ a socialistický spolek „Rovnost“, přičemž kolonie vydávala, byť s velkými obětmi a potížemi, hned dvě tiskoviny: socialistický česky psaný list Nazdar a propagandistický rusofilský časopis ve francouzštině L’indépendence tchèque. Masaryk s Denisem nejprve uvažovali o jejím převzetí, včetně angažování výkonného redaktora Viléma Crkala, ale novinářská kvalita a politická orientace list mezitím zdiskreditovaly. Bylo potřeba založit list nový, přestože podobné štěpení sil a názorů nedávalo veřejnosti dobrý signál.

Šéfredaktorem a intelektuálním vůdcem časopisu se stal Ernest Denis, zatímco agilního Crkala se Masarykovi podařilo přesvědčit, aby upustil od vydávání časopisu L’indépendence tchèque, přípravu nového listu nechal na Masarykovi a vyčkal na další pokyny. Místo Crkala Masaryk angažoval Rudolfa Kepla, českého novináře usazeného ve Francii, zavilého odpůrce Crkala a jeho rusofilské kliky.

Mezi různými názvy Denis a Kepl doporučili v dubnu 1915 Masarykovi název La NationTchèque a frekvenci vydávání dvakrát za měsíc. Horečnaté přípravy, během nichž obětavý Kepl sháněl v nelehkých válečných podmínkách vhodnou tiskárnu, papír, články a překlady, byly korunovány prvním číslem, které vyšlo 15. května 1915. Úspěch byl okamžitý a značný. Deníky ve Francii a později i v dalších státech časopis citovaly a občas z něj přebíraly články. Časopis se tiskl v nákladu 6.000 kusů a distribuoval se nejen v Paříži, ale v celé Francii a postupně se rozrůstalo pokrytí ve zbytku dohodové a neutrální Evropy i na jiných kontinentech. Časopis neměl výdělečnou funkci. Běžní čtenáři a krajanské spolky sice platili předplatné, ale kromě toho Kepl zasílal časopis zdarma novinářům, poslancům, ministrům a jejich aparátům. Značnou část nákladu odebíraly české a slovenské spolky ve Spojených státech a distribuovaly jej vlivným politikům.

Během čtyř let existence časopisu museli jeho vydavatelé čelit mnoha praktickým překážkám, ideologickým hlavolamům i mezilidským sporům. Masaryk, Denis i Kepl si dávali záležet na typografické i novinářské kvalitě časopisu, což obnášelo nemálo starostí a napjaté chvíle před uzávěrkami. Nebylo snadné vždy zajistit kvalitní papír, tisk nebo české typy pro tisk českých jmen. Denis měl vysoké stylistické i odborné nároky a zároveň se neustále obával překročení rozpočtu a ztráty amerického financování. Francouzské texty psané českými emigranty či jimi přeložené do francouzštiny ho rozčilovaly a obvykle je před vydáním dlouho přepisoval, v čemž mu byla nápomocná i jeho dcera. Nejhorší byly korektury odborných textů, např. z oblasti ekonomie a finančnictví. Denis dbal na to, aby texty byly bohaté na fakta, ale přitom poutavé a propagandisticky účinné. Suchopárné, ač odborně kvalitní výklady vracel k přepracování.

Denisovy nároky na kvalitu sice někdy ohrožovaly dodržení periodicity, ale garantovy úroveň, nad kterou můžeme ještě dnes žasnout. Časopis reagoval na aktuální politické dění, sbíral informace o české emigraci z celého světa, podával zprávy o dění doma, představoval české a slovenské dějiny, zeměpis, kulturu, ekonomii, sledoval, jak mezinárodní tisk píše o československé otázce, obsahoval bibliografickou sekci s knižními novinkami s československou nebo obecně slovanskou tematikou. Samostatným příběhem jsou mapy budoucího Československa, které časopis pravidelně otiskoval a které se měnily podle toho, jaké fantazie dovolovala momentální politická situace. Po ustanovení virtuální České národní rady v Paříži jakožto oficiální politické reprezentace Čechů a Slováků list samozřejmě publikoval všechny politicky klíčová memoranda, manifesty a prohlášení.

Původně měli Masaryk a Denis v úmyslu podporovat jihoslovanské hnutí a poskytovali mu na stránkách značný prostor. Později, když Štefánik začal dosahovat diplomatických úspěchů v Itálii, byla jihoslovanská otázka zatlačena do pozadí, aby neprovokovala Itálii, která hodlala po válce anektovat Istrii a Dalmácii. Podobně bylo třeba mít na paměti takřka výhradně katolicky orientované francouzské publikum a pracovat důmyslně s postavou Jana Husa, který byl výstavní ikonou českého hnutí, ale pro katolické kruhy měl punc kacíře. Kvůli šíření v Rusku musel Masaryk mírnit své velmi skeptické postoje k tomuto velkému slovanskému „bratrovi“. Časopis měl velké problémy především se švýcarskou cenzurou, kterou provokovala protirakouská a protiněmecká rétorika listu, a obvykle bylo nutné ho do Švýcarska tajně pašovat na osvědčené tramvajové lince vedoucí z francouzského Annemasse do švýcarské Ženevy.

Po příchodu sebevědomého a neúnavného Edvarda Beneše do Paříže nastalo v redakci listu napětí. Mělo za výsledek, že Denis se vzdal vedení listu a první číslo třetího ročníku vyšlo v květnu 1917 se jménem Beneše jako šéfredaktora. Nedlouho poté se Beneš zbavil Rudolfa Kepla. Kepl, který má zásadní podíl na úspěchu La Nation Tchèque, patří v raných dějinách Československa mezi poražené: Ernestu Denisovi, který měl bezesporu i řadu dalších zásluh, mladá republika udělovala vyznamenání, stavěla pomníky a pojmenovávala po něm ulice. Rudolfu Keplovi, ač věnoval časopisu tolik času a energie a ve značně nejistých počátcích projevoval Masarykovi naprostou loajalitu, se Československá republika neodvděčila jinak, než místem řadového tiskového pracovníka na zastupitelských úřadech v Paříži a Ženevě.

Časopis poskytl svou čtyři roky trvající vynikající informační činností robustní základ pro povědomí o mladé Československé republice. Svědčí o tom nárůst žádostí o předplatné po skončení války, kdy nový stát vznikl a vyvolával zvědavost, i to, že byl vítaným zdrojem pro četné brožurky, které o novém Československu v různých zemích vznikaly. Například italský spisovatel Giani Stuparich, který již před válkou napsal o českém národě knihu La nazione czeca (1915), použil pařížský časopis jako hlavní zdroj informací o československých aktivitách za války pro rozšířené vydání své knihy (La nazione céca, 1922).

Časopis La Nation Tchéque měl klíčovou roli pro vytváření obrazu Čechů a Slováků ve světě i pro úspěch Masarykovy zahraniční akce. Dosud však nebyl předmětem systematického bádání, což se snažíme napravit.

Jiří Špička, Ivan Puš